Vyjádření úcty k předkům zase trochu jinak

Přibližně před rokem přišla jedna velmi speciální zakázka. Nyní, v době přicházejících Dušiček a Samhainu, je ta správná doba, abych vám o ní pověděla.
 
Jedna úžasná žena, pro kterou jsem s velkou láskou tvořila již několik panenek, mě tehdy opět oslovila... a přála si vytvořit jedinečnou kompozici na uctění těch, kteří tady již nejsou. Kompozice měla sestávat ze dvou panenek, hnízdečka pro duši, obrázku vyjadřující lásku, naději a pozdrav na cestu poslední, a tkaniny, která to všechno bude dokreslovat.
Myšlenka nějakou dobu uzrávala, spojila jsem se opět s mou oblíbenou tkadlenou Máriou Nagyovou a jejím NAMAK, takže tkanina je z její dílny, moc za to děkuji. Části kompozice postupně vznikaly v průběhu několika měsíců, vše jsem nechávala plynout, nešlo spěchat... jen se uvolnit do toho, co je, a nechat vše přicházet tak, jak má.
 
Výsledná kompozice byla hodně prosycená zemitou a uzemňující energií, silou kořenů, veliké lásky a dojetí, které přicházelo z obou stran - jednak ze strany pozůstalých, jednak ze strany předků. Akt uctění našich kořenů, přijetí osudů našich předků je prostě nádherný a léčivý, jak jsem se o tom již mnohokrát přesvědčila nejen při tvorbě podobných panenek, ale i při systemických konstelacích. Současně byla přítomná lehkost, důvěra, pochopení, i naděje a vědomí, že duše konečně našly klid, mír a pokoj. Tvorba byla takovým malým velkým rituálem vnášejícím světlo a porozumění tam, kde to bylo potřeba.
 
Jsem nesmírně vděčná za důvěru, která do mě byla vložena, protože tohle bylo tak jedinečné. Jsem vděčná a dojatá, že jsem mohla být přítomna něčemu tak jemnému, a přitom tak hlubokému a léčivému.
 
S hlubokou úctou, pokorou a vděčností
a přáním klidu na duši živých i mrtvých
Markéta