Ráno

Z chomáčků podzimních rán
upředu nitku jemnou,
utkám Ti z ní pak šál,
ať Tě ruce nezebou.

Z ranního deště Ti uvařim čaj,
přidám tam kapičku medu,
oknem pak pozvu dovnitř ráj,
něžně a jemně Tě svedu.

Konečny prstů pak pohladím duši,
dotekem zažehnu plamínek,
milostné zvuky se rozezní v uších,
v srdci se rozhoří ohýnek.

Zahoří mocně tím podzimním ránem,
možná, že i zimu přečká.
Je jenom na nás, čím se dál stanem,
copak nás na jaře potká.