Nejsi z kamene... (Panenky mužům)

Už dlouho se mi v hlavě honí myšlenky na tento článek. V podstatě kdykoli tvořím panáčka vnitřní síly, čili symbol nějakého muže, tohle téma vyskočí – nejen při tvorbě, ale také když zachycuji panáčkovo poselství, resp. poselství duše muže, kterému je bytost z ovčí vlny určena. Nechci nikoho diskriminovat ani osočovat, jen popisuji obrazy a vjemy, které ke mně přicházejí, a mám potřebu je sdílet, protože je to velmi důležitá informace pro nás všechny a může nás mnohé naučit.

Tvorba mužských představitelů vnitřní síly je pro mě hodně zajímavá, takových panáčků moc není, většina mých výtvorů je ženského rodu. O to intenzivnější jsou pak pocity při tvoření. Ať už tvořím jakoukoli panenku, vždycky vidím obrazy symbolické, abstraktní i velmi konkrétní, barvy a tvary, přichází scenérie, ale také pocity, silné emoce a zkrátka vše, co mi duše konkrétního člověka ukáže. U žen většinou toto „čtení“ jde lehce, nebo podstatně lehčeji, ačkoli se najdou výjimky :) Pokud ovšem tvořím panáčka – představitele nějakého muže, dost často je celkem náročné prokousat se různými psychickými vrstvami, kterými si pánové chrání svůj krásný a citlivý střed, a pak uvidět, co se opravdu uvnitř skrývá. To je totiž to, co mi přichází nejčastěji – v každém muži je nádherné, laskavé a láskyplné srdce. To, co ho ale často obklopuje, jsou vrstvy tvrdosti, snahy udržet si tvář, „být formát“, všechno zvládnout, naplnit „misi“, hlavně neukázat náznak citu. Netvrdím, že to tak mají všichni muži a žádné ženy :)

Nejen díky panáčkům vnitřní síly, ale i díky některým lidem ve svém životě, mám možnost toto téma zkoumat. Často vnímám, že za tím vším je strach otevřít se a ukázat se ve své pravé citlivosti, laskavosti a opravdové síle a moudrosti, protože v minulosti se tento muž bolestivě zranil… (ano, toto může platit pro všechny lidi na Zemi, nejen muže). A možná za tím jsou také tisícileté bojové a válečné zkušenosti zakořeněné v jeho DNA, protože tváří v tvář jinému muži v boji nebo při lovu kořisti to jaksi bez „poker face“ nelze… V poselství k panáčkům však vždy alespoň skrytě zaznívá „kouzelná formule“ – máš moc se uzdravit, můžeš to udělat teď hned a vlastně je to i velmi žádoucí, protože se Ti tím otevře nepoznaná dimenze života… Opravdová svoboda, hojnost a vášeň, nemluvě o tom, jak díky tomu rozkvete žena vedle Tebe, ale hlavně TY, nádherný, úžasný muži, najdeš díky své „slabosti“ opravdovou sílu. A vzdor všem slupkám, když tvořím panáčka, vždycky se dostanu k podstatě a vidím, jaká je.

Drazí nádherní muži, přeji Vám ze srdce, aby se Vaše srdce nebála skrze slupky bolesti minulosti promluvit, a aby se uzdravila a odvážila se ukázat světu. Jsou opravdu nádherná, zářivá a plná světla a umí zázraky. Fakt, viděla jsem je :)

Krásný den,

s úctou Markéta Nemetona