Lesů pán

Už je to tak. Když tvořím, vidím. Slyším. Vnímám. Po nitkách, v barvách ke mně přichází příběhy.
Příběhy duše...

Tkám sobě pro radost, odpočinek, tkám pro své blízké a přátele.

"Lesů pán"

Kráčel sám, v sobě a myšlenkách ponořený, vnímal všemi smysly… cítil vůni jehličí i hub, které vyrostou teprve příští rok. Slyšel křupání sněhu i ticho kolem, které jen sem tam protnul hlas ptáka. Vnímal každý barevný odstín, jenž se před jeho očima vyjevil, naplňoval ho úžasem, vděčností… Byl dojatý nad krásou, kterou může zakoušet. Šel, pořád dál, pozoroval, vnímal a cítil… kolem sebe i hluboko v sobě… Něco hledal…

Možná stále ještě kráčí a hledá… Pravdu však nenajde venku. Pravda tepe v jeho srdci. Voňavém po jehličí, dřevu, kouři z právě rozdělaného ohně, svěžím rozbřesku i hvězdné obloze.

(Darováno)