Lehkost bytí

Už je to tak. Když tvořím, vidím. Slyším. Vnímám. Po nitkách, v barvách ke mně přichází příběhy.
Příběhy duše...

Tkám sobě pro radost, odpočinek, tkám pro své blízké a přátele.

"Lehkost bytí"

Nad horskou loukou poletovala a ladným krokem kousek nad zemí tančila nádherná žena. V jejích vlasech si pohrával lehký vánek, roznášel vůni rosy, květin i trávy do všech stran. Byla všude, lítala si po obloze i mezi stébly, čechrala hladinu potůčku i ptačí peříčka. Byla nekonečně svobodná, radostná, dokázala se s velkou lehkostí dotknout velké hloubky. Byla spojena se vším, co je, v hluboké rovnováze se sebou i s přírodou, která byla její součástí. Ona v přírodě, příroda v ní. Tančily svůj luční tanec, šťastné, svobodné, milující život v jeho jednoduchosti a přirozenosti.

Milovala harmonii, plynutí a s lehkostí je vnášela do života svého i těch, kteří s ní sdíleli cestu. Být s ní byl velký dar a nekonečná krása.

(darováno)