Dýcháte? Opravdu? Aneb dech/duch v našich životech

Jak často dýcháme opravdu tak, jak naše tělo potřebuje? Jak často dýcháme jen na půl? Je celkem známé, že v kritických, zátěžových a stresových situacích může náš dech být mělký a povrchní. A spolu s ním naše tělo stažené, napjaté, daleko od uvolněnosti. Podobně je tomu ve chvílích, kdy „něco řešíme“, kdy jsme až moc v hlavě.
Schválně… jak dýcháte TEĎ? Jak je na tom vaše tělo?
 
Mnohokrát se mi potvrdilo, že když začnu dýchat vědomě, uvolní se nejenom tělo, ale i duše. Emoce začnou zase „téct“, plynou lépe, stejně tak myšlenky, tělesné vjemy. Občas na to zapomínám, jak úžasný léčivý nástroj dech je, dostupný kdekoli a kdykoli. Občas zapomínám na to, že svým dechem do svého těla, mysli i srdce vnáším DUCHA, život.
 
Co mě taky baví a pomáhá, je práce s dechem a záměrem: například nadechuji klid, vydechuji napětí; jindy prostě dýchám dovnitř a ven tu kvalitu, kterou chci v sobě v tu chvíli podpořit, posílit. Třeba lásku, mír, důvěru, sílu, rozhodnost, cokoli. Když to propojím třeba s procházkou, nebo nějakým pohybem, aby energie mohla v těle dobře proudit (nebo si jindy naopak lehnu a jen jsem a dýchám – pozoruji podle potřeb svého těla), efekt se většinou velmi brzy dostaví.
 
Dneska jsem si v jeden moment uvědomila, že své tělo i duši trápím velmi povrchním dechem. Že jsem stažená, napjatá, že kloužu po povrchu. A že to není něco, v čem bych chtěla nadále zůstávat, že to chci jinak. Stačilo tuhle myšlenku podpořit dechem, několikrát se znovu zhluboka nadechnout a vydechnout, poslat vzDUCH do každé buňky těla, a najednou i myšlenky začaly plynout volněji, lehčeji a ve mně se rozhostil klid. Vzápětí přišla myšlenka, že svým dechem propojuji hlavu/rozum, srdce/city i tělo/instinkty, že svým dechem sama sebe naplňuji DUCHEM a veškeré napětí bylo pryč.
 
I jako žena, která porodila dvě děti, a dula znám léčivou a hlavně uvolňující sílu dechu… práce s ním je jednou ze stěžejních úlevových možností při porodu. A řekla bych, že právě díky dechu jsem mohla druhý porod prožít tak nádherně, jak jsem ho prožila.

Jak to máte s dechem vy?

Krásný čas a plný dech,
Markéta