Samhain 2019

Poselství z Posvátného háje – Samhain 2019


Samhain je další ze svátků keltského kola roku, který u nás známe jako Dušičky, nebo jako Halloween, jak se svátek nazývá především v Americe (toto označení pochází z anglického All Hallows Eve – svátek všech blahoslavených). Nastává v noci z 31. října na 1. listopadu. Keltové vnímali tento svátek jako přechod od světlé půlky roku k temné, začíná nejtemnější období roku. Od Mabonu, svátku sklizně a hojnosti, pomalu ubývalo světlo a teplo, možná nás ještě zastihlo nádherné barevné babí léto, ale postupně jsme ve vzduchu už začali cítit úplně jinou atmosféru. Pro mě osobně je tohle období roku velice magické a plné něčeho nehmotného, běžným okem neviditelného… je to období, kdy z vnějšího světa se pomalu stahujeme k sobě, do svého vnitřního světa, ke svým kořenům, blízkým, i těm, kteří již nejsou mezi živými – svým předkům. Samhain je svátkem, kdy na ně vzpomínáme, rozsvěcujeme na jejich hrobech svíčky, modlíme se k nim a prosíme je o podporu. Protože ale tento způsob komunikace „s duchy“ není všem příjemný a duší zemřelých se někdo třeba i bojí, vznikly různé praktiky, které mají „temné stíny a strašidla“ odehnat – z amerického způsobu slavení svátku známe například vydlabané dýně se strašidelnými obličeji, lampionové průvody či zádušní mše. Jenže mrtví a duše zemřelých nás vůbec nemusí „ohrožovat“, vždy záleží na našem přístupu k nim. Pokud budeme laskaví, uznáme s respektem a láskou jejich místo, může dojít k hlubokému urovnání a osvobození, ze kterého čerpají nejen tyto duše, ale i my, znovunabytou velkou vnitřní silou a požehnáním, získaným od předchozích generací. Závoj mezi světy je nyní tak tenký…

Samhainem počíná také období kdy v symbolické rovině putuje Bohyně (příroda) do podsvětí hledat svůj protějšek – tím může být její usmrcený muž, temná sestra či ztracená dcera. Z mytologie známe mnoho příběhů, které tento přírodní/psychický děj popisují (Isis a Osiris, mýtus o Innaně, Deméter a Persephone). Když pozorujeme přírodu, můžeme se mnohé naučit – svými přirozenými ději nám ukazuje, jak i my můžeme přistupovat k sobě samým, svému vnitřnímu prožívání. Ukazuje nám, že tak jako v přírodě každý rok cyklus začíná a končí, aby znovu začal, i my se rodíme a znovu umíráme – nejen v koloběhu životů, ale i v rámci jednoho svého života tady a teď – rosteme, vyvíjíme se, měníme, některé aspekty nás samých odchází, umírají, aby se mohly jiné rozvinout či se narodit, a je to tak v pořádku. Nemá smysl lpět na něčem, co už je symbolicky mrtvé. Ale i to, co je mrtvé může někdy jako pták fénix znovu povstat, proměněné a znovu živé. Buďme otevření tomu, co je a co přichází.

K oslavě a způsobu prožívání Samhainu najdete mnohé informace také u Lenky Bicencové:
https://lenkabicencova.cz/samhain-oslava-noveho-roku-keltu-a-slovanu-poselstvi-pro-toto-obdobi-3/

Jaké poselství přichází z Posvátného háje k tomuto svátku?

Celým letošním rokem nás silně doprovázelo téma odevzdání a důvěry. Zažili jste to, cítili jste to také? Vše, co se dělo, občas vůbec nedávalo smysl, místy to možná bylo všechno tak zmatené, nejasné a divné, až zůstával rozum stát. Ano, rozum. Co jste při tom cítili? Bylo Vám lehko a krásně, nebo jste cítili tíseň, paniku a zoufalství? A co bylo za tím za pocit? Jak jste se cítili, když jste nakonec všechno pustili a nechali plynout, protože nic jiného nezbývalo, jak Vám bylo, když jste se vzdali veškeré kontroly, manipulace a ovládání, protože se věci děly zcela mimo Vaši kontrolu, vůli a chtění, a stejně nic ovládat nešlo? Co nastalo potom? Prázdno, ticho, klid? A jaké to bylo? Prohloubil se pocit zoufalství, nebo naopak zavládl mír? Když jste to opravdu, ale opravdu úplně nechali plynout… Ano, temná část roku přichází a s ní i otázky kladené do našeho nitra, ale také moment, kdy nezbývá, než všechno vzdát a podvolit se plynutí přirozeného rytmu (a možná i přestat neustále klást otázky a hledat na ně odpovědi). Pozor, není tím myšleno vzdát se své síly, učinit ze sebe opět oběť okolností, osudu,… ne, vůbec, jen se položit na hladinu a nechat unášet tam, kam… kam? Kdo ví, stačí „jen“ věřit, že jsme na správné cestě, i když to tak možná někdy nevypadá… pojďme prostě být.

Téma důvěry, odevzdání a sebe-důvěry nás provází i do nadcházejícího období. Pojďme se stáhnout k sobě, k naprostým základům života, uvědomme si, co SKUTEČNĚ potřebujeme ve svém životě, a co naopak je úplně zbytečné. Pusťme se toho, co „máme být“ a „kým máme být“. Všechny role, nálepky, šuplíčky a přihrádky nechme jít, nepotřebujeme je už. Pojďme dělat krok za krokem v našem běžném životě, nakládejme se svým životem moudře a s rozvahou, věřme, že cesta se před námi otevírá přesně tak, jak má. To jen naše chtění, očekávání a až příliš zdůrazněná racionální mysl nám přináší napětí, tlak, zklamání a bolest. Vše má svůj čas… Hledejme na své cestě své kořeny, hledejme, kdo jsme a co je „naše“, ale nelpěme na ničem. Život je šprýmař, který si s námi umí krutě zahrát, když až moc lpíme na něčem, když máme až moc pocit, že… znáte to? Jen zkouší naši důvěru, odevzdání, snahu vše neustále kontrolovat, „mít pod palcem“… možná o to víc, o co jste vnímavější, citlivější, hlubší… Pokud znáte tarotové karty a Viselce z velké arkány, víte, že je to postava obrácená hlavou vzhůru. Život je v tu chvíli opravdu vzhůru nohama, vše stagnuje, ustrnulo, nehýbe se, nic. V určitý moment, který může být hlavou ale velmi těžko zachytitelný, se ze „zasekaného“ Viselce může stát Blázen – první karta celého tarotového souboru. Blázen vypadá, jako by letěl životem, možná se ani nedotýká země… ale jde s otevřeným srdcem, důvěrou, vírou, upřímností a otevřeností… ke všemu a všem. Myslím, že není naivní, jak by se mohlo zdát. Naopak bych řekla, že stejně jako děti, které v tomto stavu dlouhou dobu fungují, dokud je neschlamstne racionální svět svázaný společenskými a morálními konvencemi, jsou silně spojeny s instinkty a pocity, které jim dají jasně najevo, co ano a co ne. A tak to, co se po nás nyní asi žádá, je být tak trochu blázny, s otevřeným srdcem a vírou, i když vše kolem možná vypadá, jako by se bořilo, hroutilo a rozpadalo. I fénix nejdřív shoří, aby znovu povstal. Spojme se se základy života, se zdrojem...

Krásný podzim,
s hlubokou úctou a respektem
Markéta Nemetona

P.S. za inspiraci děkuji Janu Bílému a jeho knize Živoucí kruh a svému naladění. Panenka na obrázku je bytost svátku Samhain.